Displej z tekutých krystalů (anglicky liquid crystal display, zkratkou LCD) je tenké a ploché zobrazovací zařízení skládající se z omezeného (velikostí monitoru) počtu barevných nebo monochromatických pixelů seřazených před zdrojem světla nebo reflektorem. Vyžaduje poměrně malé množství elektrické energie; je proto vhodné pro použití v přístrojích běžících na baterie. Každý pixel LCD se skládá z molekul tekutých krystalů uložených mezi dvěma průhlednými elektrodami a mezi dvěma polarizačními filtry, přičemž osy polarizace jsou na sebe kolmé. Bez krystalů mezi filtry by bylo světlo procházející jedním filtrem blokováno filtrem druhým. Molekuly tekutých krystalů jsou bez vnějšího elektrického pole ve zkrouceném stavu. Elektrické pole způsobí, že se molekuly srovnají s mikroskopickými drážkami na elektrodách. Drážky na elektrodách jsou vzájemně kolmé, takže molekuly srovnány do spirálové struktury točí polarizaci procházejícího světla o 90 stupňů, což mu umožňuje projít i druhým filtrem. Polovina světla je absorbována prvním polarizačním filtrem, kromě toho je ale celá sestava průhledná. V okamžiku vzniku pole jsou molekuly tekutých krystalů taženy rovnoběžně s elektrickým polem, což snižuje rotaci vstupujícího světla. Pokud nejsou tekuté krystaly vůbec stočené, procházející světlo bude polarizováno kolmě k druhému filtru, a tudíž bude úplně blokováno a pixel se bude jevit jako nerozsvícený. Pomocí ovlivnění stočení krystalů v pixelu lze kontrolovat množství procházejícího světla, a tudíž i celkovou svítivost pixelu. Je obvyklé srovnat polarizační filtry tak, že bez přívodu elektrické energie jsou pixely průhledné a až při průchodu elektrického proudu se stanou neprůhlednými. Někdy je ovšem pro dosažení speciálních efektů uspořádání opačné. Elektrické pole potřebné pro rychlé srovnání molekul tekutých krystalů je ale také dostatečné pro jejich úplné „vystrčení“ z pozice, což poškozuje displej. Tento problém je vyřešen použitím střídavého proudu. Pro finanční úsporu v elektronice jsou LCD často multiplexovány. V multiplexovaném displeji jsou elektrody na jedné straně displeje seskupeny (typicky po sloupcích) a každá skupina má svůj zdroj napětí. Na druhé straně jsou elektrody také seskupeny (typicky po řádcích), přičemž každá tato skupina má svůj spotřebič napětí. Skupiny jsou navrženy tak, aby každý pixel měl unikátní kombinaci zdroje a spotřebiče. Elektronika pak řídí zapínání zdrojů a spotřebičů.

Tablet PC je mezistupněm mezi notebookem a kapesním počítačem. Podle původních představ se mělo jednat o jednoúčelový přenosný počítač s vysokou výdrží baterií a s dotykovým displejem. Původní představy se však postupem času vytratily a současné Tablet PC jsou v podstatě klasické notebooky se všemi výhodami i nevýhodami. Jediné, co z původní představy zůstalo, je dotykový displej. Hovorově se místo Tablet PC často říká jen Tablet, díky čemuž často dochází k matení pojmů. Booklet: Tato kategorie Tablet PC se u nás vyskytuje pouze výjimečně. Na první pohled vypadá jako kniha, uvnitř se však skrývá PC. Booklety se používají jako plánovací kalendáře, čtečky elektronických knih či k prohlížení fotoalb. Slate: Charakteristické jsou kompaktní rozměry. Zařízení vypadá jako tenká placka, bez hardwarové klávesnice. Klávesnice je emulována softwarově na dotykový displej, případně pokud zařízení disponuje odpovídajícím rozhraním, je možné připojit klávesnici externí. Konvertibilní: Konstrukčně se velmi podobají běžným notebookům. Mají stejnou klávesnici, ale navíc obsahují dotykový displej a kloub, který umožňuje víko s displejem, kromě vyklápění, také otočit kolem své vertikální osy až o 180°. Toto otočení umožní používání zařízení i v zavřeném stavu. Typický zástupce je např.: ThinkPad X41 Tablet. Hybridní :U této kategorie se spojují výhody konvertibilních a slate Tablet PC. Mají odpojitelnou dedikovanou klávesnici. Pokud je připojena patří mezi konvertibilní Tablet PC. Pokud klávesnici odpojíme tak se zařadí mezi slate Tablet PC. Veškerá elektronika musí být proto v části s displejem. Tuto kategorii proslavily především řady TC1000 a TC1100 od HP/Compaq.

Dotyková obrazovka (anglicky touchscreen) je v informatice označení pro elektronický vizuální displej, který dokáže detekovat přítomnost a místo doteku na zobrazovací ploše. Termín zpravidla označuje dotýkání se prstem nebo rukou. Dotekové obrazovky dokáží rozpoznat i další pasivní objekty, například stylus. Dotykové obrazovky mají dva hlavní atributy. Za prvé lepší možnost interakce přímo s tím, co je zobrazeno, než nepřímá interakce pomocí kurzoru ovládaného myší nebo touchpadem. Za druhé je to možnost ovládání bez nutnosti držet v ruce jakékoliv zprostředkující zařízení. Dotykové displeje mohou být připojeny k počítači nebo do sítí jako terminály. Též hrají významnou roli v designu digitálních zařízení, jako jsou osobní digitální asistent (PDA), zařízení pro satelitní navigace, mobilní telefony a videohry. V roce 1971 byl vyvinut první „dotykový senzor“, který vyvinul instruktor Univerzity v Kentucky, doktor Sam Hurst (zakladatel Elographics). Senzor nazvaný Elograhp byl patentován Univerzitou v Kentucky – Nadace pro výzkum. Elograph nebyl transparentní jako moderní dotykové obrazovky, ale byl to významný milník v jejich technologii. V roce 1974 Sam Hurts a Elographics vyvinuli první opravdovou dotykovou obrazovku se včleněným transparentním povrchem. V roce 1977 Elographics vyvinul a patentoval pětidrátovou rezistivní technologii, nejpopulárnější technologii dotykových obrazovek používaných dnes. Dotykové obrazovky se poprvé zviditelnily s vynálezem terminálu pro počítačem asistovaného učení, který se představil v roce 1975 jako součást projektu PLATO. Dotykové obrazovky se postupně stávají běžnými v každodenním životě. Společnosti používají dotykové obrazovky pro kioskové systémy v maloobchodech, systémy pokladních míst, bankomaty a PDA, kde je někdy používán stylus pro manipulaci s grafickým uživatelským prostředím (GUI) a k zadávání dat. Popularita smart telefonů, PDA, přenosných herních konzolí a mnoha typů informačních přístrojů iniciuje poptávku po dotykových obrazovkách i jejich přijetí. V letech 1979–1985 byla Fairlight CMI (a Fairlight CMI IIx) špičkovou hudební samplovací a re-syntézní pracovní stanicí, která využila technologii světelného pera, se kterým uživatel mohl alokovat a manipulovat se samplem a syntézou dat, jakož i přistupovat k různým menu ve svém operačním systému dotýkáním se obrazovky světelným perem. Později Fairlight modely série III použily grafické tablety místo světelných per. HP-150 z roku 1983 byl světově jeden z prvních komerčních počítačů vybavený dotykovou obrazovkou. Neměl dotykovou obrazovku v pravém slova smyslu, ale místo toho měl 9″ CRT obrazovku Sony obklopenou infračervenými vysílači a přijímači, které detekovaly pozici jakéhokoliv netransparentního objektu na obrazovce. Až donedávna většina spotřebních dotykových obrazovek dokázala rozpoznat pouze jedno místo doteku ve stejný čas a jen několik z nich mělo schopnost rozpoznat, jak silný je tento dotek. To se začíná měnit s komercializací vícedotykové technologie. Dotykové obrazovky jsou populární v pohostinství a v těžkém průmyslu, stejně jako v kioscích či jako displeje v muzeích nebo v automatizovaných místnostech, kde klávesnice a myš neumožňují vhodnou intuitivní, rychlou či přesnou interakci uživatele se zobrazovaným obsahem displeje. V minulosti byly senzory dotykových obrazovek dodávány jako doplňky klasických na trhu dostupných zařízení. Teprve později byly tyto doplňky integrovány přímo výrobci displejů a elektroniky, čímž byl potvrzeno jejich přijetí jako běžnou součást uživatelského rozhraní různých výrobků.

iPad je multimediální počítač typu tablet (nikoli Tablet PC) od společnosti Apple. Používá iOS a lze ho použít k práci s různými multimediální formáty včetně novin, časopisů, knih, učebnic, fotografií, videí, hudby, textových dokumentů, tabulek a videoher. Zvládá také provozovat stávající aplikace pro iPhone a iPod Touch. iPad byl představen 27. ledna 2010 na tiskové konferenci Applu v Yerba Buena Center for the Arts v San Francisku a slavil nečekaný úspěch – během roku 2010 se ho prodalo 14,8 milionů kusů, což je více než dvojnásobek nejoptimističtějších dubnových odhadů. Předprodej Apple iPad začal 13. března 2010 v USA. Prodávat se začal v sobotu 3. dubna 2010 v USA a opět se na něj stály fronty. Jednalo se ale pouze o WiFi model (v 16, 32 a 64GB provedení). 7. května se na pultech obchodů objevila i 3G verze a později začal prodej i v dalších 9 zemích: Austrálii, Kanadě, Francii, Německu, Itálii, Japonsku, Španělsku, Švýcarsku a Velké Británii. Jen za první den prodeje se prodalo více než 300 tisíc kusů. Vynikající start měl i iPad App Store, kdy bylo staženo více než 1 milión aplikací a z iBook Store bylo staženo celkem 250 tisíc knih. 15. dubna prodej iPadu na svém území zakázal Izrael. Jako oficiální důvod zákazu byly uvedeny obavy z toho, že zařízení bude příliš zatěžovat bezdrátové sítě wi-fi a bude ohrožovat chod jiných přístrojů. Tento zákaz byl zrušen zhruba po dvou týdnech. V České republice byl uveden na trh 30. listopadu 2010. Pojmenování produktu firmou Apple sice zapadá do „názvosloví“ jejích předchozích produktových řad (iMac, iBook, iPhone, iPod, …), ale v hovorové angličtině již toto slovo (bez předpony i-) existovalo jako výraz pro dámskou vložku.

iPhone je produkt společnosti Apple, který v sobě spojuje funkce mobilního telefonu s digitálním fotoaparátem, multimediálního přehrávače (iPod) a zařízení pro mobilní komunikaci s internetem. Od vydání SDK v roce 2008 se pomalu stává i kapesní herní konzolí. Ovládá se pomocí velkého dotykového displeje s virtuální klávesnicí. Přípravu iPhone oficiálně oznámil předseda představenstva Apple Inc. Steve Jobs na Macworld Conference & Expo 9. ledna 2007. Prodej koncovým uživatelům byl v USA zahájen 29. června 2007. Při nákupu se nevyžadovaly žádné osobní údaje, dodatečně bylo ovšem pomocí počítačového programu iTunes nutné uzavřít smlouvu s výhradním operátorem, kterým je pro Spojené státy firma AT&T Mobility (v době lednového představení telefonu ještě nesla název Cingular – toto logo je možné najít na nejstarších snímcích obrazovky). Tento způsob byl pohodlný, ale umožňoval zakoupení telefonu a jeho následné nelegální odblokování. Proto se nyní musí smlouva uzavírat přímo v obchodě. V některých evropských zemích (Spojené království, Německo, Francie) se iPhone začal prodávat v průběhu roku 2007. V Asii se s prodejem začalo až v roce 2008. iPhone byl uveden na trh promyšlenou reklamní kampaní. Za její součást by se dalo považovat již představení telefonu, které z přístroje udělalo hit už několik měsíců před zahájením jeho prodeje. Podle zprávy Apple se v prvních 30 hodinách po zahájení prodalo 270 000 iPhonů, u AT&T bylo za stejnou dobu zaregistrováno 146 000 přístrojů. 6. března 2008 byla veřejnosti představena betaverze firmwaru 2.0, která vylepšuje použitelnost v podnikové sféře podporou Microsoft Exchange Serveru a umožňuje oficiálně vytvářet nativní aplikace pomocí SDK. 9. června 2008 byla na Celosvětové konferenci vývojářů (WWDC 2008) představena nová verze iPhonu s označením iPhone 3G. Mezi její nové vlastnosti patří podpora UMTS sítí, GPS navigace a drobné změny v hardwaru. Zvýšila se výdrž akumulátoru. Na této akci byla rovněž předvedena finální verze SDK a firmwaru 2.0, který je určen jak pro iPhone 3G, tak pro první model telefonu a také mezitím uvedený multimediální přehrávač iPod Touch. Seznam zemí, kde se iPhone prodává, se rozšířil na 70, mezi nimi je i Česko. iPhone v ČR nabízí všichni 3 GSM operátoři O2, Vodafone a T-Mobile, stejně jako v dalších zemích „druhé vlny“ se začal prodávat 22. srpna 2008. Při zahájení prodeje telefonu se před obchody tvořily fronty, ovšem výrazně menší oproti uvedení v USA. Mediální pozornost vyvolal polský operátor Orange, který do front angažoval placené herce.

Apple Inc., dříve Apple Computer Inc., je podnik založený 1976 v oblasti Silicon Valley, konkrétně ve městě Cupertinu v americké Kalifornii. Apple výrazně pomohl nástupu osobních počítačů v 70. letech 20. století. Firma nejprve zaujala počítačové nadšence stavebnicí počítače Apple I, který byl následován velmi úspěšným modelem Apple II. V 80. letech tuto řadu technologicky překonala nová řada Macintosh (později Mac). Těžiště obchodu Applu je vývoj a výroba počítačů, u nichž firma pracuje na vývoji softwaru i hardwaru. Většinou je přímo vyrábí nebo podle svých specifikací zadává výrobu subdodavatelům. Apple ale také vyvíjí a zavádí produkty v jiných oblastech. V poslední době je úspěšná řada hudebních přehrávačů iPod, který se stal s více než 100 miliony prodanými kusy nejprodávanějším MP3 přehrávačem na světě. V lednu 2007 Apple představil dlouho očekávaný mobilní telefon iPhone. Steve Jobs, Steve Wozniak a často opomíjený Ronald Gerald Wayne v roce 1976 založili Apple v „garáži“. Zcela podle jednoho z typických klišé, které ale lehce zavádí – musíte totiž tu garáž mít, tedy vaší rodiče jí musí mít, dále musíte mít možnost z ní zařídit příjemnou velkou pracovnu, „dílnu“… a dále, neméně podstatné, mít dobré vzdělání a, také podstatné, dostatek sebevědomí (což vše ukazuje na původ z lepších kruhů USA). Jobs určuje dodnes politiku Apple, i když se s pokračujícím věkem naučil naslouchat jiným. Jeho obchodní politika se, po prvních krocích mladých „kluků“, orientovala na exkluzivitu. Což vedlo k rozkolům s Wozniakem, později i s dalšími, kteří si přáli „Mac pro všechny“. Jobs se i tehdy prosadil, zejména díky jeho lepším schopnostem podnikatele. Wozniak byl spíše prvním z mnoha „pracantů“ v pozadí. Ale rozešli se v dobrém. S počítačem Apple II, jehož prototyp byl představen v dubnu 1977 na prvním veletrhu West Coast Computer Faire, vzbudili pozornost jako jedním z prvních kroků k osobním počítačům. Tento model byl komerčně velmi úspěšný – prodalo se ho několik milionů a prodával se až do 80. let, pozdější varianty Apple II se na školách používaly až do počátku 90. let. Následující model Apple III poškodil Jobs svou tvrdohlavostí – nechtěl v něm mít ventilátor, takže nebyl použitelný, protože se přehříval. Další týmy ale pracovaly na modelu Apple Lisa, uvedeném na trh v lednu 1983. Šlo ve své době o špičkově vybavený počítač, ale kvůli vysoké ceně 9 995 USD neúspěšný. Technologický i komerční průlom v oboru osobních počítačů (jak v hardware, tak v software) byl Macintosh, vyvinutý pod vedením Jefa Raskina. První model pod tímto označením, které Apple pro své počítače používá (ve zkrácené formě) dodnes, byl uveden na trh v lednu 1984. V roce 2007 se firma přejmenovala z Apple Computers Inc. pouze na Apple Inc., protože její portfolio již dávno netvoří pouze počítače, ale také multimediální služby a produkty.

Škoda Fabia je malý osobní automobil, vyráběný společností Škoda Auto. Byl oficiálně představen na 58. autosalonu ve Frankfurtu 14. září 1999 s karoserií pětidvéřového hatchbacku. Byl představen jako nástupce modelu Škoda Felicia, ale rok a půl se oba vozy vyráběly souběžně. Necelý rok po hatchbacku byla představena Fabia s karoserií Combi a paletu karoserií v roce 2001 uzavřela karoserie sedan. Roku 2007 byla na jarním ženevském autosalonu představena druhá generace s karoserií hatchback, což znamenalo konec výroby pro hatchback první generace. Combi druhé generace bylo představeno o půl roku později. Tímto definitvně končí výroba combi a sedanu první generace. S karoserií sedan už se v druhé generaci nepočítá. Vozy jsou vyráběny v Mladé Boleslavi. V dubnu roku 2007 byl vyroben dvoumiliontý vůz Škoda Fabia. Prodej byl na českém trhu zahájen 4. prosince 1999[1] s cenou od 249 000 Kč za vůz s motorem o objemu 1,0 litru o výkonu 37 kW. V roce 2000 prošla Fabia crash testem EuroNCAP s výsledkem čtyř hvězdiček za ochranu dospělé posádky. Karoserie Combi byla představena na podzim roku 2000. V roce 2001 na ženevském autosalonu varianta sedan[5].8. dubna 2004 opustila výrobní linku miliontá Fabia a v létě, téhož roku se začala prodávat také sportovní varianta RS. 9. srpna 2004 prošla první generace faceliftem (modernizací), dostala nový přední nárazník s kulatými mlhovkami a na zadních lampách se objevilo škodovácké C, na zadních sedadlech přibyla třetí opěrka hlavy a tříbodový bezpčnostní pás pro zadní prostřední sedadlo, nový volant z druhé generace Octavie, nové potahové látky a jiné drobnosti. Výroba první generace hatchbacku byla ukončena 13. dubna 2007, výroba ostatních karosářských verzí ještě nějakou dobu probíhala souběžně. Škoda Fabia RS je varianta odvozená z verze hatchback a svou světovou premiéru měla v březnu 2003 na autosalonu v Ženevě. O tom, že se jedná o sportovní vůz, jednoznačně vypovídal již design vozu. Například přední nárazník s integrovaným spoilerem je vysunut dopředu a tvarován ve stylu vozů WRC. Pozadu nezůstal ani interiér Fabie RS se sportovními sedadly s typickým bočním vedením a dalšími prvky sportovní výbavy. Fabia RS měla pod kapotou výkonný přeplňovaný dieselový motor 1,9 TDI-PD (96kW/130 koní) s technologií vstřikování čerpadlo-tryska. V kombinaci se 6stupňovou manuální převodovkou byl zajištěn nejen výkonný pohon, ale i vyšší hospodárnost provozu.

Nokia je nadnárodní společnost se sídlem ve finském Espoo. Je předním světovým výrobcem telekomunikačních zařízení, největším výrobcem mobilních telefonů na světě (její tržní podíl je asi 39 %). Její dceřiná společnost Nokia Siemens Networks vyrábí a dodává infrastrukturu pro telekomunikační sítě. Spolu zaměstnávají asi 130 000 zaměstnanců ve 120 zemích světa. Společnost hraje velkou roli ve finské ekonomice, je zdaleka největší finskou společností. V roce 2004 byl její podíl na finském HDP 3,5 % a společnost zajišťovala skoro čtvrtinu finského exportu. Od roku 2006 je její obrat vyšší než celý státní rozpočet Finska. Akcie společnosti jsou kotovány na burzách ve Helsinkách, News Yorku a Frankfurtu. Asi 46 % akcií drží investoři z USA. Společnost není přímo ani nepřímo kontrolována jinou společností či státem. Začátkem roku 2008 byla největším akcionářem banka Morgan Stanley, když vlastnila 8,3 % akcií. Společnost byla založena roku 1865 Fredrikem Idestamem ve městě Nokia nedaleko Tampere. Tehdy to ale byla papírna. Později začala vyrábět také gumárenské výrobky. Po druhé světové válce rozšířila svou výrobu o telefonní a telegrafní kabely. V 70. letech minulého století pronikla i na trhy telekomunikační elektroniky. Své gumárenské divize se zbavila až na konci 20. století.

Notebook (angl. pův. poznámkový blok, někdy také laptop, angl. na klíně (počítač, s kterým lze pracovat na klíně)) je označení pro přenosný počítač. Notebooky používáme na stejné úlohy jako stolní počítače (desktopy). Notebooky mají zabudované komponenty, které poskytují srovnatelné funkce jako komponenty stolních počítačů; komponenty notebooků a desktopů však nejsou zaměnitelné. Notebook používá vlastní typy vnitřních portů, vnější porty jsou stejné jako u stolních počítačů. Komponenty v noteboocích jsou miniaturizované a optimalizované z hlediska příkonu, fyzických rozměrů a hmotnosti. Notebooky používají k zobrazování zabudovaný LCD displej, jako optickou mechaniku používají tenkou (slim) DVD mechaniku, standardem pro paměť RAM je SO-DIMM modul, procesor je ve verzi „mobile“ s optimalizovanou spotřebou a variabilní pracovní frekvencí, klávesnice je nízkozdvihová, jako vstupní zařízení se většinou používá touchpad. Myš a externí klávesnici je možné připojit přes USB port. V současnosti není cenový rozdíl mezi stolním a přenosným počítačem tak velký, a tím výrazně stoupá i zájem o notebooky. V České republice se poprvé prodalo více notebooků než desktopů v roce 2007, celosvětově pak ve třetím čtvrtletí roku 2008. I nadále ovšem platí, že u notebooků je vyšší cena za menší výpočetní výkon. Notebook je napájen z hlavního akumulátoru nebo z externího měniče napětí (elektrického adaptéru), který dobíjí akumulátor a zároveň napájí i samotný počítač. Měnič je obvykle připojen do síťové zásuvky, existují ale i měniče pro připojení do automobilu. Hlavním akumulátorem je míněn silný zdroj elektrické energie, který dokáže udržet počítač v chodu i bez napájení z elektrické sítě po dobu v řádech desítek minut až hodin. Někdy je možné vyměnit modul (např. DVD mechaniku) za další akumulátor. Používá se obvykle akumulátor typu Li-ion, ve starších typech NiMH nebo NiCd. Životnost akumulátoru je 3–5 let, cena akumulátoru tvoří 20–30 % ceny notebooku. Kromě něj mají notebooky (i větší osobní počítače) malou 3voltovou baterii, která napájí interní hodiny reálného času (RTC) a uchovává nastavení BIOSu v paměti CMOS.

BMW (zkratka pro zvuk Bayerische Motoren Werke AG) je německý výrobce automobilů, motocyklů a motorů. Hlavní sídlo společnosti je v Mnichově. BMW je mateřskou společností firem Mini a Rolls-Royce a v nedávné minulosti i bývalé skupiny Rover. V roce 2005 zaměstnával koncern přes 105 000 lidí. Modro-bílý vzor znaku firmy je stylizací bavorské vlajky a také odráží původ BMW (rotující bílá vrtule na modré obloze jako symbol výrobce leteckých motorů). BMW vlastní tým Formule 1 BMW Sauber. Za druhé světové války se výroba natrvalo přesunula z okupovaného Eisenachu do Mnichova. Tři roky po skončení války v roce 1948 byla obnovena výroba motocyklů a v roce 1952 výroba automobilů. Prvním poválečným vozem byl model 501, který ještě vycházel z předválečných automobilů BMW. Čtyřdvéřový vůz poháněný šestiválcem (2l) podpořil vznovuzkříšení značky a zároveň se postaral, aby se firma dostala na seznam výrobců luxusních automobilů. Následoval typ 502. Osmiválcový motor V8 (2 600 cm³) poháněl mnoho modelů padesátých let. Nejhezčí z nich bylo bezpochyby kupé 507, které ovšem neslavilo očekávaný úspěch. Po luxusních automobilech totiž nebyla v poválečné Evropě velká poptávka. Prodělávající automobilku zachránila výroba (pod licencí) italských vozů Isetta. Miniaturní vozidlo poháněl vzduchem chlazený jednoválec s výkonem 8,8 kW (12 k). Dalšími úspěšnými modely zvyšující zisk automobilce byly 500 a 600. Ty zaznamenaly úspěchy hlavně ve Spojených státech. V roce 1962 se začal vyrábět model 1500. Tento sedan s motorem vpředu a poháněnými zadními koly předznamenal další vývoj značky BMW. V 60. letech automobilka nabízela modely 1600, 1800 a 2000. Dvoudvéřové verze dostaly označení s dvojkou na konci, tedy 1502, 1602, 1802 a 2002. V roce 1967 koupilo BMW společnost Hans Glas BmbH v Dingolfingu, kde postavila svojí druhou továrnu. V 70. letech čekal automobilku rozmach, když byla v Dingolfingu postavena druhá továrna a celkem čtvrtá továrna v Landshutu. V roce 1972 se objevil první sériově vyráběný vůz s turbo motorem – BMW 2002 Turbo, který se ale nedočkal úspěchu kvůli ropné krizi (vůz měl totiž spotřebu 22 l/100km). Historie výroby motocyklů slaví v roce 1973 padesáté výročí a po tuto dobu bylo vyrobeno 500 000 kusů. V tomtéž roce se začíná vyrábět první generace řady 5, která nahradila modely 1500 až 2000. V roce 1976 se představila „trojková“ řada nahrazující modely typu 1502 až 2002. Dále byly představeny vozy řady 6 a 7. Dále byl spuštěn výrobní program motocyklů v Berlíně. V osmdesátých letech se představila nová generace „trojkové“ řady (1982), s nejlepším modelem označeným M3. Od roku 1981 se prodává řada 5 se vznětovým motorem (2,4 l). Její třetí generace se začíná prodávat od roku 1988. Jako první evropská automobilka BMW vznesla požadavek na používání bezolovnatého benzínu, a tak představila jedny z prvních evropských vozů s katalyzátory. V roce 1994 koupilo BMW společnost Rover Group kam spadaly vozy Rover, MG (tyto dvě jsou již zaniklé) a Land Rover. O rok později začala firma dodávat své motory BMW Rolls-Royce pro letadlo McDonnell Douglas. Součástí koncernu BMW jsou i dceřiné společnosti jako BMW Technik GmbH, která se zabývá vývojem nových automobilů a celkovým výzkumem celé automobilové dopravy. Další z nich je BMW M GmbH, která se zabývá výrobou sportovních a závodních vozů a okruhových speciálů.